Tereza Sekyrová otevřela Závitkárnu, bistro na pražské Letné, jejíž interiér odráží jídlo, které nabízí a jinde neochutnáte. Důležitá pro ni byla autenticita a jedinečnost. Bistru dominuje bar tyrkysově zelené barvy, kde se připravuje jídlo přímo před zákazníky. Terezu inspirovala letenská komunita designerů, a bistro tak odráží práci lidí, kteří žijí v jeho okolí. Podívejte se sami, co se Tereze podařilo vytvořit na poměrně malém prostoru a jaké další na míru dělané designové kousky v Závitkárně najdete. Z tohoto bistra si rozhodně budete odnášet více než závitek.
Závitky jsi začínala prodávat během „závitkových pop-upů“ v pražském Vnitrobloku. Jaký je to pocit, nabízet je dnes z vlastního bistra na Letné?
TEREZA: Po hektických pop-upech určitě přišel jistý pocit klidu a zakotvení. Odpadl adrenalin doprovázející přípravu i stavbu stánku, ale také zákazníci, kteří se se Zavitkárnou setkají poprvé. Právě jejich reakce jsou velmi autentické a pro mě tím pádem hodnotné. K pop-upům se možná v určité formě časem vrátíme.
Kde se vzala tvoje vášeň pro asijské závitky, které plníš netradičními surovinami a jejichž prezentace připomíná malá umělecká díla?
TEREZA: Nápad na celé bistro je výsledkem měsíční cesty po Vietnamu a dlouholeté práce v cateringu, která byla po kuchařské stránce hodně inspirativní. Já sama se věnuji i výrobě šperků, takže estetická rovina je pro mě důležitá i v prezentaci jídla.
Estetická rovina je pro Terezu důležitá i v prezentaci jídla. | Zdroj: Tereza Sekyrová
Interiér Závitkárny odráží jídlo, které servíruješ. Je moderní, ale skrývá v sobě tradici. Měla jsi vždy jasnou představu o interiéru?
TEREZA: To určitě ne. Věděla jsem dopředu s jistotou jen to, že chci, aby interiér působil svěže a odrážel se v něm i původ jídla – zbytek byl úkolem pro mou sestru architektku.
Jaké to bylo spolupracovat se sestrou při návrhu bistra a v čem se tvé bistro liší od ostatních?
TEREZA: Se sestrou máme hodně blízký vztah a podobné estetické cítění. Navíc má sestra s návrhem interiérů bohaté zkušenosti a věděla, jaké prvky a nábytek bych si do interiéru představovala. Najdete v něm na míru dělané atypické police i barové židle od Master & Master, vázy od Studia Dechem či obrazy zapůjčované z galerie Kvalitář, které obměňujeme. Host tak získává nejen gurmánský, ale také vizuální zážitek.
Byla jeho velikost necelých 50 m2 velkou výzvou?
TEREZA: To určitě ano. Prostor bistra byl poměrně komplikovaný, vznikal propojením dvou obchodních jednotek a kvůli jeho malé rozloze bylo poměrně složité do něj všechno vtěsnat. V malém bistru je potřeba chytře využít každého místa, ale zároveň ponechat prostor pro hosty, kteří si berou jídlo pouze s sebou.
Záleželo ti na použití konkrétních materiálů? Podle čeho jsi vybírala vhodný nábytek, světla a další doplňky?
TEREZA: Byla pro mě důležitá autenticita a unikátnost, přece jen závitky, jaké u nás vytváříme, jinde neochutnáte. Díky letenské komunitě designerů jsme měli jasno – bistro tak odráží i práci lidí, kteří žijí v jeho okolí, z toho mám radost. Dokonce i světla pro nás na míru vyráběla letenská rezidentka Monika Nováková ze studia Kakao, která skvěle uchopila moji představu a vytvořila moderní lampiony, které upoutají každého, kdo do bistra vejde.
Součástí prostoru jsou i obrazy od malířky Antonie Stanové. Jak spolu souvisí umění a gastronomie?
TEREZA: Věřím, že to spojení může být velmi úzké. Naše závitky jsou i malé estetické dílo – jídlo přeci musí působit lákavě, abyste na něj měli chuť. Propojení vkusného interiéru a krásných objektů v něm vám ten zážitek ještě umocní.
Bistru dominuje bar tyrkysové barvy, kde se připravuje jídlo přímo před zákazníky. Bylo pro tebe důležité, aby zákazníci byli součástí procesu přípravy?
TEREZA: Z pop-upů bylo jasné, že to tak musí být – zákaznici k nám doteď chodí a rádi přípravu jídla sledují. Kolikrát přijdou i s radou o pomoc, že se jim motání závitků nedaří a rádi se u nás nechají inspirovat, i co se surovin týče.
„Příjemné a neotřelé“, tak Závitkárnu popisují zákazníci. Myslíš si, že na hodnocení má vliv nejen kvalita jídla a obsluhy, ale i samotný interiér?
TEREZA: Určitě. Prostor, ve kterém se ocitnete, vás vždycky ovlivní a navodí vám buď příjemný, nebo negativní pocit. Smažený olej u nás neucítíte, spíš je pravděpodobné, že dostanete chuť na šťavnaté mango.
Jaká je neoblíbenější část tvého bistra?
TEREZA: Co se interiéru týče, mám ráda všechny objekty, každý z nich nese nějakou vzpomínku na postupné vznikání bistra. Největší radost mi dělá vymýšlení a příprava nových jídel, díky prosklené části baru jsou toho hosté součástí.
Kdo jsou tvoji nejčastější zákazníci a co na tvé závitky říká tvůj syn? Chutnají mu?
TEREZA: Zákazníci k nám jezdí ze všech koutů republiky, to nás moc těší. Můj syn jako většina dětí neholduje špenátu, kterého do závitku dáváme poměrně hodně a i díky tomu jsou tak čerstvé. Dělám mu proto speciální rolky plné ovoce, které v bistru ujídá neustále i samotné.
Bistro Závitkárna na pražské Letné | Zdroj: Tereza Sekyrová
Poohlížíš se v Praze po dalším vhodném prostoru pro svoji Závitkárnu?
TEREZA: Ráda bych zvětšila kapacitu výroby i možností jídel, už přes rok čekáme na jeden prostor na Praze 1, tak snad už to letos vyjde a budeme mít možnost vás co nejdříve přivítat ve větším!
