Prostory v prvním patře činžovního domu z 18. století sloužily od druhé světové války jako sklad a obchod pro opravy elektrospotřebičů. „Interiér nebyl v dobrém stavu. Museli jsme předělávat topení, vybudovat mezanin, vyměnit elektřinu a tak podobně. Byt ale nebyl hotový ze dne na den, vyvíjel se v čase. Náš život byl tehdy dost bohémský, nebyli jsme bohatí a do toho se nám narodila dcera,“ vzpomíná návrhářka Kateřina Landa na 15 let v Paříži.

Manželé si během společného života vytvořili atypické bydlení, v němž skloubili modernistický design, retro i historické prvky.

„I v Paříži často vítězí Ikea a béžové stěny. Ale ti, kdo nad interiéry více přemýšlejí, si domov zařizují tak, aby skloubili historii místa, dědictví rodiny, design a modernitu. Nevybírají jen ze současného designu, ale i ze starých věcí, které jsou svým tvarem nebo materiálem nadčasové. Nechtěli jsme mít všechno retro, v obchodech jsme vybírali kusy, které se nám líbily, ale chodili jsme nakupovat i na bleší trhy,“ říká Landa.

Návrhářka, která se po 30 letech vrátila do Prahy, se ve svém volném čase zabývá proměnami interiérů. Podle ní je v Česku obecně zažitá představa, že v bytě musí být po rekonstrukci vše „nové, bílé a do pravého úhlu“.

Při rekonstrukcích v činžovních domech z 30. let minulého století se často vyhazují elementy, které mají historickou hodnotu. „Byt pak vypadá jako showroom z Ikey. Je žádoucí, aby měl člověk doma kus historie, ať už je to nějaký stavební prvek nebo třeba ušák po prarodičích. I tyhle předměty jdou integrovat do současného bydlení, je škoda se toho zbavovat. Domov tím ztrácí ducha místa,“ myslí si Landa.

Podívejte se do bytu, kde má každý kousek nábytku svůj příběh.